Dva pedály nejsou vždy totéž- rozdíly v automatických převodovkách

Oproti USA či mnoha částem Asie si automatické řazení v Evropě až v poslední době získává stále větší oblibu. Např. Peugeot nabízí 5 variant pohonu s automatickou převodovkou a jen 1 s manuální,  Škoda – Superb v poměru 5 : 2 (ve prospěch převodovek automatických), Kodiaq 4:3.

Většina modelů na trhu má v nabídce přinejmenším 1 variantu bez pedálu spojky.

Obecně by se dalo konstatovat, že vozidel s manuálem a s cenou nad 1 000 000 Kč mnoho nekoupíte.

Stručná historie a popis typů samočinného řazení:

Myšlenka upravit převodovku manuální, aby řadila samočinně, nebo aby nebylo nutné používat pedál spojky, spadá již do meziválečného období. Ve 30. letech se objevovala u mnoha automobilek různá řešení, např. v podobě hydraulické či odstředivé spojky. Poté prorazily klasické automaty s měničem.

1.        Robotizovaná, poloautomatická nebo sekvenční převodovka

V 90. letech přišel návrat robotizovaných manuálních převodovek.   Prosadily se jako levné řešení (např. v Citroenech, Smartech, Peugeotech), posléze u dalších cenově dostupných vozů, a jednak také v robustnějším provedení – způsob, jak zrychli řazení.

V r. 1997 uvedlo Ferrari sekvenční řazení jako sportovní možnost v modelu 355 F1, postupně tento typ převodovky nabízeli i další značky – BMW M5, Alfa Romeo.

V současnosti jsou součástí už jen v nejlevnějších modelech – např. Škodě Citigo, Toyotě Aygo.

2.        CVT (continuously variable transmission) – převodovka, která neřadí

Tato převodovka s variabilním převodem (bez ozubených kol) je z 19. st. – patent z r. 1886, kdy vyjel první automobil se spalovacím motorem. K velkému rozmachu došlo v 60. letech v malých vozech zn. DAF, posléze Volvo s řadou 300. Mezitím se začala prosazovat ve sněžných skútrech, čtyřkolkách či malých motocyklech.

Skutečný rozmach zažila až na konci 80. Let. Využívá se hlavně v malých vozech se slabými motory, výjimkou je Audi s převodovkou multitronic, SUV od Nissanu a modely zn. Subaru.

Co se týče oblíbenosti, ta dělí řidiče na 2 části – někteří na ni nedají dopustit (především v asijských zemích) a druzí se podivují, nebo dokonce chování převodovky nemohou vystát (především Evropa)

3.      Dvouspojková převodovka

Myšlenka neřadit, ale přepínat mezi dvěma převodovkami se objevil ihned po válce, až po několika desetiletích se zrealizovala – v 80. letech v závodních vozech Audi, Porsche, v r. 2003 ve VW Golf R32.

4.       Klasická automatická převodovka – planetová převodovka s hydroměničem

Myšlenka neřadit, ale přepínat mezi dvěma převodovkami se objevil ihned po válce, až po několika desetiletích. Ke spojení došlo v r. 1939 v převodovce Hydra-Matic od společnosti GM.

V USA si po válce získala velkou oblibu. Dále se objevil v TorqueFlite od Chrysleru a pro Ford a menší automobily vyvinul obdobnou převodovku specialista BorgWarner. Dlouho šlo o 3st. Převodovky, od 80. Let také o 4st. A začaly se prosazovat i v Evropě.

Současné automatické převodovky mají až 10 převodových stupňů (např. Ford Mustang).

5.        Hybridní převodovka

Hybridy využívají různá řešení: spojení elektromotoru s klasickým automatem nebo dvouspojkovou převodovkou, případně soustavu, pro kterou Toyota prosadila označení e-CVT. Převodovka patří k částem elektrického či hybridního vozidla, které jsou jednodušší než u vozidla klasického se spalovacím motorem.
Každý hybrid však nemá tuto převodovku. Hyundai Ioniq a Kia Niro mají elektromotor předřazený dvouspojkové převodovce, především hybridy německých prémiových značek zase využívají nasazení elektromotoru na místo měniče klasického automatu.

Zdroj:  https://autobible.euro.cz/dva-pedaly-neznamenaji-vzdy-totez-cim-se-lisi-5-ruznych-typu-automatickych-prevodovkek/